Autor: Ing. Václav Kos
Jazyková úprava: PhDr. Yvetta Chudárková
Pyrokurz Martin, aneb i ve školní třídě se může střílet
Náš vedoucí učitel, kterému nikdo neřekl jinak než Súďa, nám celý kurz tvrdil, že pyrotechnik musí být klidní a rozvážný.
Vidím jako dnes, jak přišel do třídy, zapsal do třídnice, krátce se zamyslel nad tématem a začal svým klidným hlasem z hlavy přednášet látku. Za celý kurz se nepodíval do skript nebo do příprav.
V práci byl vzorem klidu a pohody. Ledový klid ho neopustil ani v okamžiku, kdy se naši kolegové z policie rozhodli, že nám ukážou účinek SHORT STOPU.
O přestávkách jsme se často bavili o munici a účincích střel. Pro nás bylo nemyslitelné, že v letadlech může někdo střílet, když jsou plná lidí, kde může dojít v nejlepším případě k porušení trupu letadla, o odrazu střely a průletu střely tělem ani nemluvě. Většinou jsme byli výzbrojáři a každý zkoušel účinek různé munice na cokoli, co bylo na střelnici po ruce.
Příslušník policie Mikuláš nám začal vysvětlovat konstrukci speciální munice SHORT STOP.
Nikdo z nás ji nikdy neviděl a Mikuláš se rozhodl, že nám příští týden udělá malou ukázku. V pondělí o polední přestávce vytáhl několik nábojů 38 SPECIÁL s červenou a žlutou střelou. Jeden náboj skutečně rozdělal a my jsme hleděli na malinký polštářek. To, že jeden takový náboj je více než 20 x dražší než normální, jsem zjistil později z katalogu. Při výkladu o kvalitách náboje se značně rozohnil. Vykládal přesvědčivým způsobem o tom, jak se polštářek po výstřelu krásně rozbalí a při nárazu do člověka ho udeří naplocho. Živě povídal o účinku podobném úderu boxera anebo kopnutí koně.
„Když polštářek zasáhne stokilového chlapa, tak ho srazí na zem a půl minuty není schopen žádné akce.“ Začali jsme se s ním přít, že to není možné. Z hlediska balistiky přece nemůže letět největší plochou směrem vpřed, natož se na ní otočit.
„Když teď vystřelím do tabule, tak na ní bude jen malý neznatelný otisk a tabuli se nic nestane.“
Když viděl naše nevěřící pohledy, požádal nás, ať jdeme za něj, vybil ze svého revolveru ostré náboje, vložil do bubínku SHORT STOP a řekl nám, ať na tabuli uděláme kříž. Střela se maximálně odrazí půl metru od tabule. Zajímavé na celém dohadování bylo, že mu ani ostatní policisté nerozmlouvali střelbu na učebně. Asi byli také zvědaví na výsledek.
Mikuláš pak udělal krok dopředu, aby byl před námi, zamířil a vystřelil. V uzavřené místnosti se rozlehla mohutná rána a všem nám začalo zvonit v uších. Pozitivním výsledkem bylo, že se Mikuláš skutečně trefil asi dva centimetry od vyznačeného kříže, který byl nakreslen na rohu zavřené tabule. Na tabuli ale byly znát dva zásahy. Jeden byl asi 20 cm pod nakresleným křížem a skutečně udělal jen malý téměř neznatelný otisk, který mohl být maximálně půl milimetru hluboký.
Horší byl druhý, téměř „neznatelný otisk“. Polštářek byl ze dvou třetin vražen do tabule a byl pouze mírně rozbalen. Přesně, jak jsme prorokovali. Z druhé strany tabule byla porušena část dýhy v délce asi deseti centimetrů.
V tu chvíli bylo všude hrobové ticho, do kterého se nikdo ani neodvážil špitnout, že měl pravdu. Nikdy jsem si nemyslel, jak těžké je v kasárnách v poledne sehnat nářadí na alespoň chabé zahlazení stop absolutní absence zdravého rozumu. Dělali jsme, co jsme mohli, ale díru v tabuli na straně jedné a popraskanou tabuli na straně druhé jsme zamaskovat neuměli.
Súďa přišel na odpolední výuku a při vstupu podezřele nasál vzduch, který i po intenzivním větrání v sobě ještě nesl vůni spáleného prachu. Zapsal do třídnice, zahleděl se na prasklinu v tabuli, otočil ji a se zájmem si prohlédl díru, které zela z druhé strany. Rozvážně se otočil do třídy a klidným hlasem řekl: „Pánové, na konci kurzu ta tabule bude jak nová.“ Vzal ze stolu křídu a začal přednášet.
Měl pravdu. Když jsme kurz končili, tabule v naší třídě byla nejkrásnější na celém učilišti.