Vladimír Josifovič Rdultovskij – tento světově nejuznávanější ruský konstruktér munice a zapalovačů první poloviny 20. století a nositel vyznamenání Zasloužilý činitel vědy a techniky RSFSR (1928) se narodil 29. ledna 1876 ve Vladikavkazu.
V roce 1893 vystudoval Voroněžský kadetní kurz, v roce 1896 Michajlovskou dělostřeleckou školu a v roce 1902 Michajlovskou dělostřeleckou akademii. Po ukončení akademie byl v roce 1904 povolán jako poručík k Hlavní dělostřelecké správě carské armády na pozici výzkumný inženýr. V letech 1904–1917 byl členem Dělostřelecké komise Hlavní dělostřelecké správy carské armády.
Během rusko-japonské války v letech 1904–1905 se ukázal velký problém ve spolehlivé činnosti zavedené munice ruské konstrukce a její celkové zastaralosti oproti ostatním evropským státům. Jako mladý poručík byl v tomto období vyslán na odborné stáže do Rakouska, Anglie, Francie a především Německa. Právě vNěmecku u profesora Kasta získával první informace o nové detonující výbušnině – trinitrotoluenu.
V roce 1905 nejprve zahájil a vedl masovou výrobu 3“ (76,2 mm) trhavých střel plněných melinitem (název převzatý z francouzského melinite – označení pro kyselinu pikrovou), což značně rozšířilo možnosti tehdejšíhoruského polního dělostřelectva a v letech 1906–1907 vedl a organizoval v Rusku technologii výroby TNT a jeho laboraci do munice. Zkonstruoval trhavé střely plněné tritolem ráže 76,2 mm, 107 mm a 122 mm a zasloužil se o to, aby byly zavedeny do výzbroje ruské armády. Vtěchto nových střelách poprvé uplatnil svou konstrukční zdatnost v oblasti rozbušných zapalovačů. Střely začaly být ve světě označovány jako „trhavé granáty ruského vzoru“.
Jako vědecký činitel Komise mimořádných dělostřeleckých zkoušek (KOSARTOP) od roku 1917 vedl výzkum a výrobu nových typů munice a zapalovačů. Tato komise měla vědecko-výzkumný charakter a řešila vážné problémy vzniklé během vývoje, výroby, skladování a použití zbraní a munice ruského dělostřelectva. Ve dvacátých letech spolu s ostatními kolegy z komise objevili nové poznatky v použití upravených kovových materiálů vmunici, čímž se zvýšil její dostřel u kanónů o 40-50 % a u houfnic o 20-30 %.
Koncem 20. let zkonstruoval a zavedl do výzbroje ruské (sovětské) armády sérii originálních hlavových a dnových zapalovačů pro systémy polního a námořního dělostřelectva. Jeho zapalovače pro munici střední ráže řady RG a MR byly masivně používány i během 2. světové války a především zapalovače řady RGM1 (RGM-2, viz obrázek) byly zavedeny do výzbroje ruské armády a mnoha jiných armád světa, včetně bývalého Československa. Konkrétně RGM-2 se pro munici ruské armády používal do roku 1996. V mnoha armádách, včetně AČR, je zapalovač RGM-2 používán i v současnosti.
Originální design a jednoduchost použití zapalovačů řady RGM (na svou dobu nadčasové), konstrukce mechanismu nastavitelného zpoždění a pojistného mechanismu se staly vzorem pro konstruování nebo úplné převzetí výroby zapalovačů i v ostatních zemích světa, včetně bývalého Československa. Během poválečného období byl zapalovač mnohokrát modernizován nebo konstrukčně upraven, ale systém použití, design a mechanismus nastavitelného zpoždění zůstal stejný (např. zapalovače řady V-429, československé řady KZ, čínské řady Type, jugoslávské řady M a další). Téměř 80 let výroby a především použití zapalovačů řady RGM svědčí o jejich nadčasové konstrukci.
Je nutno uvést, že Rdultovskij je zakladatelem „Teorie projektování zapalovačů“. Poprvé podrobně rozpracoval rozsah provádění testů a kontrol zapalovačů a munice, jejich činnost během vývoje, používání a skladování a efektivitu během výroby. Vedl ve výrobnách zapalovačů v Rusku (SSSR) reorganizaci technologie výroby. Je spoluautorem tzv. „Berezaňské formulace“ o vnější balistice střel, kterávznikla během zkoušek na ostrově Berezaň vČerném moři. Zjednodušeně řečeno formulace řeší problematiku pohybu střel za letu a při dopadu na cíl vrůzných časových intervalech, včetně její činnosti v cíli. Mimo to, že vydával odborné publikace, je autorem knihy „Historický souhrn vývoje roznětných a rozbušných zapalovačů od počátku až do konce 1. světové války“, která vyšla posmrtně v roce 1940.
Rdultovskij byl konstruktérem první letecké pumy FA B-250 a ve své době nové munice pro protiletadlové dělostřelectvo a konstruktérem několika typů ručních granátů, zavedených do výzbroje Rudé armády. Zkonstruoval také 26mm signální pistoli a k ní i munici.
Jako vysoce erudovaná a kulturně založená osobnost hovořil plynně anglicky, německy a francouzsky. Svými nadřízenými byl hodnocen jako zdrženlivý, odolný a houževnatý. Byl známý studiem historie válek a munice vůbec. Bylo o něm známo, že, ač jako vysoce vzdělaná osobnost, byl pověrčivý na číslo 13 a také vtento den většinou nepracoval. Samotná práce se mu stala životním osudem i koníčkem a současně ho zdravotně zatěžovala. Nezřídka přednášel ve 2 kurzech současně, což vedlo kjeho vyčerpání. Bohužel i Stalinovy represe vetřicátých letech minulého století hluboce otřásly jeho osobním životem. Mnoho jeho osobních přátel, jako např. N. N. Kondratjev – první vedoucí CKB no. 22, se stalo oběťmi těchto represí. Vladimír Josifovič Rdultovskij umírá v Leningradě dne 13. května 1939 (paradoxně třináctého, pozn. autora).
1 RGM – Rdultovskogo golovnoj membrannyj – Rdultovského hlavový membránový.Encyklopedie astronomie, Rusko 2006 Zdroje informací:Snarjady dlja fronta: Dokumentalnaja povesť, Leninsdat 1985, V. I. Demidovwww.talk.guns.ru
Autor Marcel Pištěk