Dne 21. srpna 2024 byl při přípravě demolice budovy 1107 v areálu chemického závodu ORLEN Unipetrol odkryta letecká puma. Na místo byl vyslán pyrotechnik Pyrotechnické služby Policie České republiky z expozitury Teplice. Bylo rozhodnuto doplnit jej o pyrotechnika Stálé trhací jámy Ralsko. Na místo vyrazil i odpovědný funkcionář Pyrotechnické služby.
S pumou bylo při nálezu poměrně nešetrně manipulováno bagrem a při příjezdu pyrotechnika se nacházela
na hromadě hlíny smísené se stavební sutí v těsné blízkosti budovy.
Po prvotním očištění hlavové časti bylo zjištěno, že puma není adjustována hlavovým zapalovačem. Ve dnové části, která se do té doby pod nánosem ztvrdlé hlíny a oblázků jevila jako plochá, byly objeveny zbytky dnového zapalovače. Mosazný zapalovač byl zlomený na úrovni dna letecké pumy. Podle rozměrů byla letecká puma identifikována jako britská puma MC 500 (Medium Capacity ráže 500 liber). Zapalovač byl identifikován
jako dlouhodobý časový zapalovač No. 37 nebo No. 53.
Správná identifikace zapalovače byla nejdůležitějším krokem v postupu zneškodnění letecké pumy. V případě chybné identifikace a případného převozu letecké pumy hrozil v kterémkoli okamžiku,
na jakémkoli místě trasy její výbuch se všemi představitelnými i nepředstavitelnými důsledky.
Nařízená evakuace závodu a přilehlého okolí a čekací doba před dalšími pracemi odpovídala ráži pumy a maximální době časování zapalovače No. 37, tedy 144 hodin od posledního pohybu pumy.
Chemička v Záluží, za války STW-Sudetenländische Treibstoffwerke AG Maltheuren bei Brux,
se stala cílem 17 útoků spojeneckých bombardovacích svazů. Ten nejničivější postihl chemičku a přilehlé obce v noci
ze 16. na 17. ledna 1945.
Britské záznamy o bombardování, získané od pana Plavce z Národního Technického Muzea, udávají podrobné údaje náletu. Najdeme v nich trupová čísla letounů, jména osádek, cíle bombardování, časy mise, množství a typ leteckých pum a použité zpoždění časových zapalovačů.
Typickým nákladem bombardéru Lancaster byla jedna trhavá puma HC 4000lb, několik tříštivo-trhavých pum GP 500lb, se zapalovači nastavenými na krátké zpoždění 0,25 sekundy a zpravidla dvě pumy MC 500 lb s dlouhodobým zapalovačem No. 37. Jednotlivé letouny nesly pumy MC s různým zpožděním zapalovačů. V dokumentu dohledáme hodnoty 6, 12, 36, 72 i 144 hodin.
Po náletu tedy v továrně po šest dní neustále něco vybuchovalo. Již za války bylo z chemičky odstraněno značné množství nevybuchlých pum. Vzhledem k rozsáhlým poškozením budov a množství sutin se nelze divit, že některé byly přehlédnuty.
Čekací doba umožnila důkladnou přípravu dalších prací. Mimo krizových štábů kraje, firmy Orlen a IZS byla rozkazem ředitele Pyrotechnické služby zřízena pyrotechnická komise. Jejím úkolem bylo rozhodnout o dalším postupu prací po uplynutí čekací doby a o bezpečnostních opatřeních na místě prací. Proběhly rovněž konzultace s kolegy ze Saska, kteří se podělili o své zkušenosti a obvyklé postupy.
Samotná konstrukce zapalovače No. 37 s dlouhodobým časováním, zabezpečeným leptáním celuloidových podložek acetonem a možnost použití antidelaboračního mechanismu nedávala možnost vyjmutí zapalovače ani transportu pumy na vhodnější místo pro ničení. Nánosy tvrdého štěrkopísku „napečeného“ na povrch pumy znemožňovaly použití metody výbušného oddělení iniciátorů pomocí táhlých náloží.
Výsledkem bylo rozhodnutí pyrotechnické komise o zničení letecké pumy na místě nálezu výbuchem a vybudování ochranných opatření pro zmírnění účinků výbuchu.
Po zkušenostech z předchozích cvičení i zásahů, byla zvolena stavba ochranného valu z velkokapacitních vaků naplněných pískem s usměrněným výfukem do bezpečného prostoru. Tím došlo také ke snížení seismických účinků. Vzhledem k vysoké hladině spodních vod a struktuře staveb v okolí nebyly použity ochranné výkopy proti šíření seismické vlny. Správnost tohoto rozhodnutí byla potvrzena i následným měřením při odpalu pumy, které si objednala firma Orlen.
Cestou krizových štábů byly komunikovány požadavky na síly a prostředky IZS a potřebný materiál. Zabezpečení materiálu ze strany podniku Orlen i spolupráce se složkami IZS a především s podnikovými i státními hasiči probíhaly naprosto hladce. Opět se po letech ukázala bezvadná spolupráce se Záchranným útvarem HZS.
Velkou neznámou byla přilehlá budova a případný účinek tlakové vlny na její strukturu a vznik sekundárních střepin. Pyrotechnická komise tedy vyžádala součinnost se střelmistrem HZS Jihomoravského kraje pro zhodnocení rizik a jejich omezení. S podnikovými hasiči byla určena opatření proti poškození rozvodných sítí v podniku. Kolektory nadzemního vedení byly vypuštěny, nebo napuštěny inertním plynem, hydrantová a užitková voda byla z potrubí v bezprostředním okolí vypuštěna. Z hlediska nebezpečí pro obyvatelstvo byl jako extrémně rizikový vyhodnocen objekt úpravny vody, kde se nacházelo 77 kubíků kyseliny chlorovodíkové a obdobné množství louhu a chloridu železitého.
Po uplynutí čekací doby v úterý 27. srpna ve 13:00 začaly práce přímo na místě. Zásadním bezpečnostním opatřením při práci bylo omezení počtu osob a času jejich pobytu v ohroženém prostoru. Všechny přípravné práce byly prováděny mimo ohrožený prostor. Na samotném místě zásahu se střídali členové pyrotechnické komise, kteří tak nesli odpovědnost za svá rozhodnutí o postupech prací a operátoři manipulační techniky ze Záchranného útvaru HZS.
Po prověření okolí nálezu magnetometrem a vyloučení přítomnosti dalších nevybuchlých pum v bezprostředním okolí mohlo být přistoupeno k samotným pracím na opatřeních omezujících nežádoucí účinky výbuchu.
Nejprve byl ručně srovnán povrch bezprostředně kolem letecké pumy. Pak byl z dřevěných trámů postaven ochranný „srub“, který měl pumu chránit před případnými nárazy v průběhu stavby valu. Poté bylo bližší okolí pumy srovnáno za použití traktorbagru. Do konce prvního dne bylo položeno kolem pumy prvních 24 velkoobjemových vaků – „big bagů“.
Po celou středu 28. srpna probíhala stavba ochranného valu. Pro usměrnění výbuchu byly použity překlady z dřevěných trámů překryté velkoobjemovými vaky. Mezi nimi byly uloženy čtyři plastové trubky pro pozdější připojení roznětné sítě. Velkým poučením ze stavby byl fakt, že postup stavby je výrazně ovlivněn dosahem strojů podávajících vaky. Nebylo tedy možné postavit nejprve celou spodní vrstvu a pak další až do potřebné výšky. Postupovalo se podle toho, kam dosáhla „UDSka“. V prvních třech vrstvách byly také důsledně prosypány pískem mezery mezi „big bagy“, což přispělo ke zpevnění stavby a, jak je vidět ze záběru výbuchu, téměř zcela eliminovalo profuk zplodin výbuchu do stran. K večeru musela být UDS nahrazena automobilním jeřábem, který sice dál dosáhl, ovšem pracoval podstatně pomaleji. Ve 23:00 byly práce na valu dokončeny.
Ve čtvrtek 29. srpna začaly stavební práce na druhé fázi opatření. Byly dokončeny ochranné valy z boku ochranné pyramidy. Ve sklepních prostorách budovy byly stesány trámové přepážky, jejichž úkolem bylo zpomalit případnou tlakovou vlnu šířící se sklepem budovy. Západní stěna budovy byla opatřena 25 kusy ochranných rohoží z běhounů kamionových pneumatik, zapůjčených Orlenem od firmy Metrostav. Tyto rohože se běžně používají
při odstřelech budov na zachycení sekundárních střepin.
Před nejohroženějším místem budovy byla vystavěna stěna z betonových bloků o výšce 3 metry a délce 30 metrů. Ta měla zachytit případnou tlakovou vlnu a materiál, který by prošel sklepem budovy směrem k úpravně vody. Samotná úpravna byla navíc chráněna vagóny s vodou a nákladními kontejnery.
Druhým, méně ohroženým objektem byla čerpací stanice paliva pro železniční lokomotivy. Její ochrana byla provedena pomocí velkoobjemových vaků.
V poslední fázi byla odvezena technika a vozidla, která zůstala v prostoru při prvotní evakuaci.
Práce byly ukončeny v 24:00 hod.
V pátek nastal den odpalu. Zbývalo jen rozmístit seismická čidla, evakuovat zbylé zaměstnance, uzavřít rozšířený ohrožený prostor na zemi i ve vzduchu a mohlo se přistoupit k adjustaci náloží. Pro roznět byly použity dva kusy usměrněných táhlých náloží UTN-2 s bleskovicovým roznětem vyvedeným mimo ochranný val.
Pro odpal bylo zvoleno místo cca 350 metrů daleko s přímou viditelností. Na tomto místě stálo pancéřované hasičské vozidlo Triton se dvěma příslušníky HZS a dvěma pyrotechniky. Zajištění zabezpečovalo vozidlo Titan se třemi hasiči a jedním pyrotechnikem stojící o několik desítek metrů dále.
V 12:13 dal hlavní pyrotechnik povel k odpalu.
Ochranný val usměrnil energii výbuchu dle předpokladu, škody na majetku představovaly několik rozbitých oken na budovách v bezprostředním okolí. Při následné kontrole místa výbuchu bylo prověřeno, že letecká puma byla zničena.
Bohuslav Kuda



