8 cm plynový granát pro polní kanón vz. 5 a vz. 5/8
8 cm Gasgranate für Feldkanone M. 5 und M. 5/8

Určení:  K ničení živé síly protivníka.

Použití: Pro 8 cm polní kanóny vz. 5, vz. 5/8 a vz. 17.

Charakteristika: Chemická střela pro dělený náboj.

TTD:

Ráže:	76,5 mm
Hmotnost střely	6300 g
Hmotnost rozbušné náložky	4 g
Hmotnost trhací náplně	16 g
Délka střely	325 mm
Zapalovač	A. Z. M15
Délka nábojnice	284 mm
Hmotnost prachové náplně	408 g

Značení:

Tělo střely červené (B-Stoff, C-Stoff, CB-Stoff) s černou šablonací.
Tělo střely červené (Yperit) se žlutým křížem a černou šablonací.
Tělo střely kovově šedé (Clark I, Clark II) s tmavě modrým křížem a černou šablonací.
Zapalovač v barvě šedého kovu.

Konstrukce a činnost:

Monoogivální tělo střely s vodící obroučkou z elektrolytické mědi je vyrobeno z uhlíkové oceli Do ústí těla střely je zašroubována a závrtkem zajištěna ocelová náustnice.

V dutině uvnitř těla střely je vložena plechová nádobka s otravnou látkou, opatřená plechovým víčkem s jímkou pro pouzdro s trhací náplní.

Pro plnění se používaly kapalné látky s označením B-Stoff (bromaceton), C-Stoff (bromcyan/benzol) a CB-Stoff (bromcyan/benzol/bromaceton), Yperit (bis(2-chlorethyl)sulfid), Clark I (difenylchlorarsen), Clark II (difenylarsenkyanid).

Uprostřed dna ocelové náustnice vyčnívá krček s rozbušnou náložkou, tvořenou bezdýmným prachem Balistit N. 1. Na krček je našroubováno kovové pouzdro s trhací náplní, tvořenou trhavinou Ekrasit.

Shora je do náustnice zašroubován a dvěma závrtky zajištěn 8 cm ostrý granátový zapalovač A. Z. M. 15.

V ocelovém těle zapalovače se nachází setrvačnostní roznětková úderka, spočívající na pojistné objímce se čtyřmi deformovatelnými raménky, pevná jehla se čtyřmi šlehovými otvory, prachová pojistka, můstková jehla a setrvačnostní roznětková úderka nárazové funkce.

Mosazná nebo železná nábojnice M. 17 má válcovitý tvar s okrajem a je osazena perkusním zápalkovým šroubem M. 11/15kz. Prachovou náplň tvoří základní prachová náplň (250 g destičkový prach 1,3 x 10 mm M. 97i/16) a přídavná prachová náplň (158 g trubičkový prach 1,2 x 5 x 106 mm M. 18).

Po vymetení střely z hlavně překoná setrvačnostní roznětková úderka v temeni těla zapalovače odpor deformovatelných ramének pojistné objímky a je vržena vzad proti pevné jehle.

Plamen roznětky prošlehne otvory v patě jehly a zažehne prachovou pojistku setrvačnostní úderky nárazové funkce. Po vyhoření prachové pojistky je nárazový mechanismus je odjištěn.

Při nárazu střely na překážku je setrvačnostní úderka nárazové funkce vržena vpřed a roznětka narazí na hrot můstkové jehly. Plamen roznětky zažehne prachový kroužek a zesílený plamen prošlehne na bezdýmný prach tvořící náplň rozbušné náložky. Detonační vlna strhne k výbuchu trhací náplň, která roztrhne tělo střely a rozptýlí otravnou látku po okolí.

Poznámka:

Chemická munice pro Rakousko-Uherskou armádu byla vyráběna v maďarském Pestszentlörinzu.

Chemická dělostřelecká munice používaná Rakousko‑Uherskou armádou v letech 1918–1918

Škpt. Václav Menšík: Boj plynem. Olomouc 1927.
Sirius: Chemická válka. Zničení civilisace nebo dohoda národů. Ženeva – Praha 1927.

Bromkyan – bílá krystalická anorganická látka se vzorcem BrCN. Obvykle se vyrábí reakcí dikyanu s bromem. Při kontaktu s vodou, například i s atmosférickou vlhkostí, probíhá reakce, při níž vzniká kyanovodík a kyselina bromná. Při styku s kůží může způsobit smrt. Způsobuje těžké poleptání kůže a vážné poškození očí. Při požití nebo vdechnutí může vést k úmrtí.

Bromaceton – patří mezi slzotvorné dráždivé látky. Způsobuje těžké poleptání kůže a poškození očí. Při vdechnutí může způsobit smrt.

Fosgen – prudce jedovatý, dusivý bezbarvý plyn. Způsobuje plicní edém, dráždí kůži a zvláště oči. Při teplotách nižších než +8 °C je v kapalném stavu, při teplotách vyšších se vyskytuje jako plyn bezbarvé barvy s dusivým zápachem připomínajícím ztuchlé seno nebo shnilé ovoce.

Yperit (hořčičný plyn, Lost, mustard gas) – patří do skupiny zpuchýřujících (vesicantních) látek. Je to černohnědá olejovitá kapalina, která způsobuje leptání sliznic. Ve vyšších koncentracích může zapáchat podobně jako křen, cibule nebo česnek. Yperit proniká oděvem a jeho účinek se zrychluje na vlhkých místech těla (např. podpaží, genitálie). Po několika vdechnutích začnou pálit plíce; oběť obvykle během zhruba týdne umírá v těžkých bolestech na poškození plic, které už nejsou schopny dodávat kyslík do krve.

Xylylbromid (methylbenzyl bromid, T-stoff ) – slzný plyn, dráždivá látka dráždící oční sliznici.

Clark I – (difenylarsinchlorid). Dráždí neobyčejně silně hlavně horní cesty dýchací, vedle toho i oči. V silných koncentracích poškozují i hlubší cesty dýchací a plíce.

Plynové střelivo rakouské

V bývalé rakousko‑uherské armádě se zpočátku používaly tzv. B‑granáty, které obsahovaly bromkyan ve směsi s benzolem a bromacetonem. Tyto plynové střely se však neosvědčily, protože tato směs měla sklon „pryskyřičnatět“ a nebyla tedy vhodná pro skladování.

Proto byly zavedeny dva druhy plynových střel: C‑granáty, které obsahovaly prchavou směs bromkyanu rozpuštěného v benzolu, a B‑granáty, které byly naplněny bromacetonem, tedy látkou trvalou. Při praktickém použití C‑granátů v poli se ale ukázalo, že jsou zcela nevhodné jako prchavé střelivo, neboť při explozi střely – vlivem tepla vzniklého z trhací náplně – se směs rozloží a shoří takové množství plynu, že nelze v terénu dosáhnout smrtící koncentrace.

Na základě těchto poznatků bylo v Rakousko‑Uhersku rozhodnuto převzít veškeré druhy plynového střeliva od Němců. Prchavé plynové střelivo mělo být plněno fosgenem, jenž měl být vyráběn v Ústí nad Labem. Yperitové (sirovinově žluté) střelivo mělo být plněno v Budapešti v továrně Chinoin a plynové střelivo označované v Německu modrým křížem mělo být plněno ve Sv. Vavřinci u Budapešti. Oba jmenované plyny měly být dováženy z Německa.

Továrna na výrobu fosgenu i obě plnící stanice byly sice úplně vybaveny, avšak k vlastní výrobě a plnění střel již nedošlo, protože válka skončila dříve. V rámci Rakousko‑Uherska se výrobou chemického střeliva zabývala továrna v maďarském Pestszentlörinzu. Do konce války zde bylo vyrobeno 1 365 488 kusů těchto dělostřeleckých granátů při průměrné týdenní kapacitě 20 000 až 25 000 kusů.

Přehled chemické munice vyrobené v Pestszentlörinzu:

Označení granátů	Náplň granátů	Vyrobeno (ks)
Modrý kříž	Clark I, II	203 382
Žlutý kříž	Dick	37 920
Zelený kříž	Difosgen	11 036
C‑granáty	Bromcyan	644 839
B‑granáty	Bromaceton	467 831

Plynové střelivo německé

Na počátku výroby měli Němci konstrukci plynových střel značně usnadněnou, protože střely vyráběné v Německu byly většinou dvojdílné. Bylo tedy snadné vsunout do střely místo sáčku s třaskavinou váleček naplněný bojovým plynem. Později používali plyny, které nepůsobily na kov střely, a nebylo proto nutné stěny střely chránit.

Původní střelivo plněné T‑látkou (směs xylylbromidu a xylylenbromidu) bylo málo účinné, stejně tak B‑střely plněné bromacetonem a Bn‑střely plněné brommethylethylketonem. Také přechodně zavedené tzv. K‑granáty, které obsahovaly chloromravenčan chlormethylnatý (francouzsky „Palite“), se pro nízkou účinnost bojových plynů přestaly vyrábět. V roce 1917 se Němci ustálili na výrobě tří druhů plynových střel.

Střely se zeleným křížem

Střely označované zeleným křížem obsahovaly tzv. „Perstoff“, označovaný také jako difosgen (chloromravenčan trichlormethylnatý). Tento plyn představoval německý útočný bojový plyn. Počátkem roku 1917 zavedli Němci přechodně „zelený kříž 1“, který obsahoval dva díly difosgenu a jeden díl chlorpikrinu. V druhé polovině roku 1917 začali přechodně vyrábět také plynové střelivo označované jako „zelený kříž 2“, které obsahovalo ve fosgenu rozpuštěný Clark I (difenylchlorarsin) v množství asi 20 %. Toto střelivo mělo za úkol, aby Clark I pronikl maskou dohodových států, podráždil kýchání a tím donutil vojáky sundat masku. Ve střele bylo však zmíněného plynu jen málo, takže se nedosáhlo očekávaného účinku. Proto Němci ještě během roku 1917 výrobu obou těchto druhů střel ukončili. Později byl symbol zeleného kříže aplikován na všechny střely plněné plyny, které měly stejné vlastnosti jako difosgen (např. chlorpikrin, chloraceton, jodessigester atd.).

Střely se žlutým křížem

Střelivo označované žlutým křížem obsahovalo dichlordiethylsulfid, který u Němců nesl krycí jméno „Lost“ a u Francouzů „Yperite“. Obecně se tento prostředek nazýval také „hořčičný plyn“ podle svého zápachu, který připomínal hořčici. Pro své významné taktické vlastnosti (fyziologicky velmi účinná látka s velkou stálostí v terénu) byl nazýván i „králem plynů“. Yperit představoval typicky defensivní plyn, bylo jej však možné použít i v ofenzivě.

Němci poprvé použili tento bojový plyn proti Angličanům 12. července 1917 u města Ypern v době, kdy se Angličané připravovali na velkou ofenzívu. Účinnost tohoto bojového plynu Angličany zcela zaskočila a způsobila jim značné ztráty — v prvních dvou týdnech přes 20 000 mužů — takže připravovaný útok byl odložen o dva týdny. V roce 1918 jej Němci užívali i během svých ofenziv. Plnění střel yperitem muselo probíhat samočinně, bez ruční obsluhy. Množství plynu, které měla střela pojmout, se odměřovalo v „odměrkách“. Po naplnění se střely prohlédly a otestovaly těsnost tak, že se postavily plnícím otvorem dolů. Po očištění střel chlorovým vápnem a benzolem se natíraly barvou, která se v yperitu rozpouštěla. Pokud ze střely proudil plyn, nátěr se v místě úniku rozpouštěl, což se poznalo podle karmínově červeného zabarvení kolem unikajícího místa.

Krátce před koncem války Němci vyráběli střelivo se žlutým křížem s větším množstvím trhací náplně, než jaké měly běžné yperitové plynové střely. Tato brisantní yperitová střela měla uprostřed vlisovanou přepážku. Do jedné z takto vzniklých komor se dávala trhavina a do druhé yperit. Při explozi střely byl bojový plyn rozptýlen ve velmi jemné kapičky, takže působil v podobě mlhy. Vdechnuté páry yperitu byly velmi účinné: vyvolávaly těžká onemocnění dýchacích cest, která obvykle končila smrtí.

Střely s „modrým křížem“

Toto střelivo obsahovalo nejprve Clark I (difenylchlorarsin), později Clark II (difenylarsinkyanid). Oba tyto bojové plyny jsou v chemicky čistém stavu pevné látky; prakticky mají konzistenci kašovitou. Střelivo s modrým křížem je plynové střelivo brizantní, protože obsahuje značné množství trhací náplně — asi 3/4 trhací náplně běžného brizantního střeliva. Při explozi střely se vlivem teploty vzniklé z trhací náplně tento pevný bojový plyn změnil v páru, která se při ochlazení na vzduchu kondenzovala do dýmu. Ten nebyl zadržen filtrační náplní, ale pronikal jí a působil dráždivě na nosní sliznice; vyvolával kýchání a tím i stržení masky.

Po použití tohoto plynu (poprvé 11. července 1917 ve Flandrech proti Angličanům) se rychle hledaly ochranné prostředky. Částečně se podařilo dosáhnout ochrany mechanickou filtrací. Tento bojový plyn byl u menších ráží plněn do skleněných lahviček. Hrdlo lahvičky bylo ucpáno skleněnou, porcelánovou nebo dřevěnou zátkou a utěsněno tmelem (tmel se skládal ze 4 dílů sádry, 1 dílu kysličníku a 1 dílu louhu — chloridu hořečnatého).

Jelikož při explozi střely shoří asi 1–3 % Clarku, měly střely malých ráží nepatrný účinek. Konstruktéři se proto snažili vyvíjet střelivo velkých ráží s větším množstvím Clarku. U velkých ráží se však nedařilo vyrobit dostatečně odolné velké skleněné lahvičky — po naplnění plynem (které se provádělo za tepla) praskaly — a proto se bojový plyn začal vkládat do plechových lahviček.

V Rakousko‑Uhersku se uvažovalo o uložení několika menších skleněných lahviček do střely velké ráže. Toto brizantní plynové střelivo bylo velmi oblíbené, zejména při ochranné palbě, při pohyblivém přehradění a při neutralizační střelbě.

Střely se žlutým křížem 1 (zelený kříž 3)

V roce 1918 Němci vyráběli ještě jeden druh brizantního plynového střeliva, které označovali jako „žlutý kříž 1“ nebo „zelený kříž 3“. Toto střelivo obsahovalo směs dichlormethyl‑etheru a ethyldichlorarsinu nebo ethyldibromarsinu — krycím názvem této směsi bylo „Dick“.

Jmenované plyny byly jedovaté a žíravé; působily zejména v oblasti lůžek nehtů, kde způsobovaly velmi bolestivé a těžko se hojící rány.

Text byl pro lepší čitelnost přeformulován pomocí nástroje AI. Džejsi